Vítáme Vás v naší restauraci s dlouholetou tradicí. Písemnou zmínku o ní nacházíme v knize „Kdyně v díle a životě J. Š. Baara", kde se píše:
„Pozdě večer (12. 10. 1795) se přihnal do zájezdního hostince tryskem krytý kočár. Vystoupily z něho dvě zahalené dámy; mladší sténala bolestmi, starší ji podpírala a stěží udržela, aby neklesla. V kočáře seděl ještě muž, ale ten vůbec nevystoupil, jen hlasitě rozkázal hostinskému, aby honem připravil pokoj a v něm lůžko. Když se tak stalo, musil Ublaker odejít a poslat do světnice svou ženu. Tato, uslyševši oč jde, poslala hned pro porodní babičku, která pomohla na svět zdravému hošíkovi, vzala si ho domů a našla pro něj kojnou. Mladá a bolestmi zmučená tvář roditelky zůstala po celou dobu porodu i po něm zahalena v hustý závoj. Vzpamatovavši se z bolestí, vyslovila tajemná mladá maminka přání, aby se mohla vyzpovídat. Přišel kaplan Martin Hafner, kterému jako zpovědní tajemství prozradila původ svůj i svého dítěte a prosila, aby se ho ujal. Potom odjel k ránu kočár s nemocnou a jejími průvodci po silnici ke Klatovům. Při křtu obdržel chlapec jméno Max podle světce, v jehož den se narodil, ale aby jeho původ zůstal utajen, nedáno mu příjmení ani po otci, ani po matce, nýbrž smyšlené: Obentraut, tj. nahoře milý. Bylo to příjmení znamenající, aby zatajené dítě důvěřovalo v ochranu a pomoc někoho vyššího, kdo jest nahoře, tj. zaujímá vysoké postavení. Chlapce se ujal kdyňský kaplan Martin Hafner, který jediný znal tajemství jeho původu. Vzal ho s sebou i k sv. Anně, když se tam stal roku 1798 farářem. Tam chodil Max do školy, tam ho Hafner připravoval k přijímací zkoušce do druhé třídy praemonstrackého gymnasia v Plzni. Vždy ho učil milovati český jazyk a vlast, na gymnasiu pak profesor Sedláček rozněcoval tu lásku ještě více. Absolvoval gymnasium, studoval práva ve Vídni, kde se stal po vykonání zkoušek dvorním koncipistou, byl povýšen do stavu rytířského, jmenován guberniálním sekretářem v Praze a konečně krajským presidentem v Plzni. Nikdy se nedověděl toho nejmenšího o svých rodičích, nevěděl, kdo ho podporoval na studiích, čí protekcí tak rychle postupoval v úřadě a byl povýšen do stavu šlechtického. Prázdniny trávíval vždy u Hafnera a před jeho smrtí ho Max Obentraut prosil, aby mu něco pověděl o jeho původu, ale kněz odpověděl, že je vázán zpovědním tajemstvím, které vezme s sebou do hrobu."Zda někdy za svého pobytu na Tannaberku navštívil Kdyni, o které věděl z křestního listu, že jest jeho rodištěm? Zda prohlížeje náměstí, nespočinul zrakem na Ublakerovic hostinci? Věděl, že se v něm narodil? Jaké myšlenky vířily jeho hlavou?
Toto je věčné tajemství našeho domu.