Výstava 8. 6. - 1. 10. 2012
Centrum současného umění DOX připravilo retrospektivní výstavu Karla Nepraše. Nepraš je jedním z mála předních českých umělců, kterým české muzejní a galerijní instituce dosud dluží reprezentativní výstavu a publikaci. Výstava mapuje Neprašovu sochařskou i kresebnou tvorbu v dobových souvislostech a poskytne poprvé celkový pohled na dílo, bez něhož si dnes české sochařství 2. poloviny 20. století nedovedeme představit. V expozici se představují umělcova vrcholná díla i práce málo známé nebo zcela neznámé. Výstavu připravil kurátorský tým centra DOX ve spolupráci s umělcovou rodinou, jeho přáteli a odborníky na jeho dílo. K výstavě vyšla obsáhlá monografie s podrobnou dokumentací a texty řady autorů, kteří se umělcovým dílem zabývali.
Karel Nepraš patří k nejvýznamnějším českým umělcům druhé poloviny 20. století. Byl příslušníkem generace, která se zasloužila o rozkvět české výtvarné kultury v 60. letech. Nejprve proslul svým kresleným humorem, z něhož vyrůstala i jeho sochařská tvorba. Neobvyklé spojení těchto dvou disciplin předurčilo specifickou povahu Neprašova díla. Samotný umělec ji charakterizoval jako střetávání humoru a vážnosti. Podle jeho svědectví byl humor nejen uměleckou strategií, ale měl také obrannou funkci; byl metodou, jak si zachovat zdravý rozum v absurdní společnosti. V 50. a 60. letech Nepraš spoluzakládal skupinu Šmidrů a Křížovnickou školu čistého humoru bez vtipu.
Neprašovo sochařství vychází ze dvou základních motivů – dutiny a potenciálního pohybu, jež můžeme najít také v jeho hlavních inspiračních zdrojích. Těmi byly loutky, pohybový mechanismus ozubených kol a klik, konečně pak fontány, pumpy, sanitární a kanalizační systémy. V 60. letech červené figury odkrývají svůj vnitřek, v dalším desetiletí plastiky odlité z litiny obsahují prvek pohybu v mechanice ozubených kol. Politický vývoj po okupaci Československa v roce 1968 znamenal dramatické omezení výstavních možností, účasti na mezinárodním uměleckém dění i rozvíjení vlastní tvorby. Teprve koncem 80. let se Neprašovi podařilo navázat na předchozí témata a spojit je novým způsobem v pracích, jejichž nejčastějším materiálem jsou instalatérské trubky nebo potrubí. V nich se vrátila do sochařových děl dutina společně s představou možného pohybu a dění. Cílem této dosud nejrozsáhlejší souborné výstavy, uskutečněné k desátému výročí umělcova úmrtí, je přispět k docenění Neprašova díla v širším mezinárodním měřítku a mezi mladšími generacemi.