Od roku 1960 součástí okresu Tachov, první písemná zmínka pochází z roku 1227, rozkládá se na výměře 3201 ha v nadmořské výšce 576 m n.m..
V letech 1360–1379 držel Bezdružice rytíř Bušek, který je považován za předka pozdějších Harantů z Polžic a Bezdružic. Nejpozději za Buška byl v Bezdružicích vybudován kamenný hrad, který od roku 1390 získává i s městečkem a okolními vesnicemi rod Kolovratů. Bezdružice drželi až do roku 1542. Městečko zvelebili a obdařili je různými privilegii. Dalším majitelem bezdružického panství byl Hanuš Elpognar. Elpognarové pocházeli z rodu loketských patriciů a zbohatli na dolování drahých kovů. Za Hanuše proběhly výrazné přestavby bezdružického hradu, který byl přebudován na pohodlné renesanční sídlo. Po Elpognarech získává Bezdružice další z významných západočeských rodů – Švamberkové. Zříceniny rodového hradu Švamberka, které leží na dohled od Bezdružic, jsou dosud významnou krajinnou dominantou a často navštěvovaným turistickým místem. V období třicetileté války byly Bezdružice i široké okolí zpustošeny vojsky obou válčících stran. Vyhořel též hrad Švamberk, který byl obsazen Švédy a z následků válečných událostí se již nikdy nevzpamatoval. Vypálen byl také bezdružický hrad s městečkem, ve kterém se výrazně snížil počet obyvatel. V roce 1712 kupuje bezdružické panství Maxmilián Karel, kníže Löwenstein, z větve Wertheim-Rosenberg. Löwensteinové drželi panství Bezdružice a Bor s dalšími postupně přikupovanými statky až do roku 1945. Od roku 1945 dochází k postupnému dosidlování Bezdružic a Bezdružicka českým obyvatelstvem z vnitrozemí Čech a českými reemigranty z Polska. Část neobydlené městské zástavby je postupně bořena a městečko ztrácí nejedno půvabné zákoutí. K oživení Bezdružic, které leží mimo hlavní silniční tahy, dochází po změně politického režimu od počátku 90. let 20. století.