Ve středověku existovaly na Starém Městě dvě oddělené židovské obce: Židé od západu se usídlili v okolí Staronové synagogy, Židé z Balkánu a Byzance kolem Staré školy ( v místech dnešní Španělské synagogy). Obě osady postupně splynuly a soustředily se do uzavřeného ghetta. Po staletí trpěli pražští Židé diskriminačními zákony. V 16. století museli nosit na šatech žluté kolečko jako znamení hanby. Křesťané je často obviňovali ze zakládání požárů a trávení studní, což byly vhodné záminky pro pogromy. Diskriminaci částečně odstranil v r. 1784 Josef II., po němž dostalo Židovské město jméno Josefov. V r. 1850 se toto území stalo oficiálně součástí Prahy. V r. 1890 vedení města rozhodlo, že objekty ghetta budou zbořeny, protože nedostatečné hygienické zázemí ohrožovalo zdraví jeho obyvatel. Zachovány zůstaly jen radnice, několik synagog a Starý židovský hřbitov